Komentář

Osoby zdravotně postižené (OZP) mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. Definici osob se zdravotním postižením najdeme v ustanovení § 67 odst. 2 ZZ. Tento právní předpis za ně považuje fyzické osoby, které jsou

a. orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (zákon o zaměstnanosti je dále označuje jako osoby s těžším zdravotním postižením),

b. orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními,

c. rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (tzv. osoby zdravotně znevýhodněné; podmínky pro uznání takové osoby zdravotně znevýhodněnou upravuje zákon o zaměstnanosti v dalších odstavcích téhož ustanovení).

Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, resp. rozhodnutím úřadu práce.

Práva a povinnosti zaměstnavatelů

Co jsou zaměstnavatelé oprávněni požadovat od úřadu práce a jaké mají naopak povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením, to obsahují především ustanovení § 79 až 83 ZZ. Specifickou úpravu pak zmíněný právní předpis stanoví pro případ podpory vytváření chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen a ohledně příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením těm zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců.

Povinnosti zaměstnavatele

Z povinností zaměstnavatelů ve vztahu k osobám se zdravotním postižením lze zmínit zejména povinnost

• u volných pracovních míst oznamovaných úřadu práce označit, zda jde o pracovní místa vyhrazená pro osoby se zdravotním postižením,
• informovat úřad práce o volných pracovních místech vhodných pro osoby se zdravotním postižením,
• vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením včetně údaje o důvodu, na základě kterého byla fyzická osoba uznána osobou se zdravotním postižením,
• vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením,
• plnit tzv. povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Povinný podíl zaměstnávání OZP

Povinný podíl představuje speciální povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve vazbě na celkový počet svých zaměstnanců. Zákon o zaměstnanosti předepisuje tuto povinnost pro zaměstnavatele s průměrným ročním přepočteným počtem zaměstnanců v pracovním poměru větším než 25. Povinný podíl činí 4 %. Základní úpravu týkající se povinného podílu obsahují ustanovení § 81 a § 82 ZZ. K výpočtu průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců dojde pak zaměstnavatel postupem upraveným v § 15 a násl. prováděcí vyhlášky č. 518/2004 Sb.

Formulář Oznámení

Bývá zvykem, že úřady práce rozesílají jednotlivým zaměstnavatelům formulář nazvaný Oznámení za rok 200x, který obsahuje zpravidla též základní poučení k výpočtu průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců a povinného podílu. Ke stažení je tento dokument rovněž na stránkách Integrovaného portálu ministerstva práce a sociálních věcí.

Splnění povinného podílu

Ke splnění povinného podílu nabízí zákon o zaměstnanosti ve svém ustanovení § 81 odst. 2 zaměstnavatelům tři možné způsoby:

a. přímé zaměstnávání osob se zdravotním postižením v pracovním poměru (jejich počet se zjišťuje rovněž jako průměrný roční přepočtený),

b. odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadávání zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebírání výrobků chráněných pracovních dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností nebo právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadávání zakázek těmto subjektům nebo odebírání výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadávání zakázek těmto osobám, a

c. odvod do státního rozpočtu.

Možná je samozřejmě též kombinace všech výše uvedených variant a v praxi se tomu tak mnohdy děje.

Ať už bude zaměstnavatel provádět odvod do státního rozpočtu v celé výši svého povinného podílu nebo jen částečně vedle jiných způsobů jeho plnění, platí, že výše tohoto odvodu činí „za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla". Výši průměrné měsíční mzdy za 1. až 3. čtvrtletí vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.

Odvod do státního rozpočtu poukazuje zaměstnavatel do 15. února následujícího roku, a to prostřednictvím úřadu práce, v jehož územním obvodu je sídlo zaměstnavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště zaměstnavatele, který je fyzickou osobou.

Aby měl úřad práce přehled o tom, jakým způsobem plní zaměstnavatelé povinný podíl, ukládá těmto zákon o zaměstnanosti povinnost písemně ohlásit úřadu práce do 15. února následujícího roku plnění povinného podílu včetně způsobu tohoto plnění.

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

Od 1. 7. 2006

Zákonem č. 109/2006 Sb. došlo ke změně v kompetenci posuzovat, zdali je, či není fyzická osoba osobou zdravotně znevýhodněnou. Od 1. 7. 2006 rozhodují v těchto případech namísto orgánů sociálního zabezpečení úřady práce. Postupují přitom podle pravidel obsažených především v ustanovení § 9 ZZ a při posuzování zdravotního stavu vycházejí z podkladů vypracovaných lékařem, kterého pro tyto účely určí.

Dle přechodného ustanovení § 148 odst. 7 ZZ se fyzické osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány za osoby se změněnou pracovní schopností, považují za osoby zdravotně znevýhodněné po dobu platnosti tohoto rozhodnutí, maximálně však po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. nejpozději do 30. 9. 2007. Je tedy zřejmé, že tyto osoby, mají-li být i nadále považovány za osoby se zdravotním postižením, musejí disponovat již novým rozhodnutím vydaným místně příslušným úřadem práce.

Od 1. 7. 2007

Novou povinnost ve vztahu k osobám se zdravotním postižením přinesl rovněž zákoník práce účinný od 1. 1. 2007, a to ve svém ustanovení § 48 odst. 5. Dle tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen každé rozvázání pracovního poměru (tedy dohodou, zrušením ve zkušební době, výpovědí nebo okamžitým zrušením) se zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postižením, písemně oznámit příslušnému úřadu práce. Důvod k takovému postupu není vůbec zřejmý, protože ani v zákoníku práce, ani v zákoně o zaměstnanosti není upraveno, jakým způsobem má s touto informací úřad práce naložit. Navíc chybí jakákoliv lhůta pro požadované oznámení.

Od 1. 1. 2008

S účinností od 1. 1. 2008 byly provedeny v ZZ významné změny, pokud jde o podmínky pro vznik práva zaměstnavatele na příspěvek na podporu zaměstnávání OZP podle ustanovení § 78 ZZ.

Jestliže dříve se výše tohoto příspěvku na každou takovou osobu odvíjela od příslušného násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, a to v rozlišení na osobu se zdravotním postižením a osobu s těžším zdravotním postižením, od 1. 1. 2008 je výše příspěvku odvislá od skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, přičemž výše příspěvku je omezena.

Současně byl zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů vyloučen souběh pobírání příspěvku na podporu zaměstnávání OZP a příspěvku na vytváření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací (§ 112 ZZ) a na vyhrazení společensky účelného pracovního místa (§ 113 odst. 5 ZZ) v případě, že budou vytvořena pro OZP.

Upozornění na možné chyby

Odvod do státního rozpočtu

Mnozí zaměstnavatelé se domnívají, že odvod do státního rozpočtu je ve skutečnosti sankcí za to, že nejsou schopni objektivně splnit povinný podíl dvěma předchozími způsoby. Ze zákona o zaměstnanosti i z judikátů soudů nicméně vyplývá, že odvod do státního rozpočtu není „vyplacením se" či sankcí za to, že zaměstnavatel neplní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením jiným způsobem, nýbrž jedním ze způsobů plnění této zákonné povinnosti. Důležité je ovšem v této souvislosti upozornit, že odvodem do státního rozpočtu nemohou plnit povinný podíl zaměstnavatelé, kteří jsou organizační složkou státu nebo jsou zřízeni státem.

Nesplní-li zaměstnavatel povinnost týkající se povinného podílu, stanoví mu úřad práce automaticky povinnost poukázat odvod do státního rozpočtu, a to svým rozhodnutím podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Případné vymáhání takového odvodu přísluší celním úřadům. Vedle toho může být zaměstnavateli uložena pokuta, a to až do výše 1 000 000 Kč.

Přestupky a správní delikty

Stejná sankce mu hrozí, pokud neinformuje úřad práce o volných pracovních místech pro osoby se zdravotním postižením, nevede evidenci těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena, neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedené v ustanovení § 80 ZZ nebo způsob plnění povinného podílu neohlásí úřadu práce.

Zákon o zaměstnanosti můžete získat s Edicí AZ - Pracovněprávní a mzdové předpisy aktuálně. Tyto předpisy jsou Vám k dispozici i v online verzi.

Předpisy o zdravotním a sociálním pojištění a o daních z příjmů získáte rovněž s oblíbenou Edicí AZ.

Aktuální komentář zákoníku práce je Vám k dispozici zde.