1. Úvod

Především v mezinárodních firmách, kde se denně setkávají zaměstnanci z různých zemí, závisí úspěch na dobré vzájemné znalosti kultury a zejména kulturních odlišností partnerů, protože ty mohou sice zcela nenápadně, avšak o to významněji ovlivnit celý proces komunikace a následné spolupráce. V současné době si zájemci mohou vybrat z poměrně bohaté nabídky odborných studií, článků či seminářů.

Přesto však nesmíme podcenit ještě jeden faktor, a to společenský systém, v němž lidé žijí a pracují.  Na příkladu střední a východní Evropy lze ukázat, jak společenská změna rychle a zásadně ovlivnila hierarchii sociálních hodnot, norem a standardů chování i celkového myšlení lidí. Nabízí se otázka, zda kulturní standardy jsou opravdu univerzální ve smyslu určité nadčasovosti a zda se týkají výlučně jen té které národní kultury. Nejsou naopak univerzální napříč mnohými kulturami a specifické vzhledem k určitému historickému období? Není v “typicky českém jednání“ něco, co nalezneme i ve východních spolkových zemích Německa, a naopak, není v „typicky německém přístupu“ mnohé z toho, co nalezneme i u českých manažerů velkých firem?

To, co je společné i pro mnohé ostatní země, než je Německo, lze zařadit pod pojem standardy tržní ekonomiky, a to, co odpovídá některým českým charakteristikám a s větší či menší odchylkou lze nalézt i v ostatních středoevropských a východoevropských zemích, pak pod pojem transformační standardy.

Lze formulovat párové standardy, které odrážejí podstatné odlišnosti v konkrétním jednání a přístupu k řešení a zvládání životních a zejména pracovních situací. Obecně lze oproti skutečným národním kulturním standardům však říci, že postupem času budou transformační standardy pozbývat na významu a své zřetelnosti. Vliv tržního prostředí a stále častější individuální, osobní zkušenost z práce v mezinárodních firmách je budou postupně zatlačovat do pozadí, protože úspěch v práci a životě bude podmíněn jejich odbouráním.

     Jde zejména o tyto transformační a tržní standardy:

1.      Konformismus ve vztahu k systému a autoritám versus odpovědnost za výsledek své práce.

2.      Blokace jednání, absence iniciativy versus iniciativa.

3.      Opatrný styl interakce versus sebejistá interakce, sebeprezentace.

4.      Orientace na lidi a vztahy versus orientace na výkon.

5.      Improvizační talent versus zaměřenost na kvalitu.

6.      Časová nepřesnost versus čas jsou peníze.

2. KONFORMISMUS VE VZTAHU K SYSTÉMU A AUTORITÁM VERSUS ODPOVĚDNOST ZA VÝSLEDEK SVÉ PRÁCE

Ochota a mnohdy i mimořádně velká snaha přizpůsobit se existujícímu systému a autoritě, která jej představuje, je významnou charakteristikou české kultury. Přestože lze velmi dlouze diskutovat o tom, zda jde o univerzální charakteristiku české kultury vyjadřující snahu českého národa vše a všechny přežít, nebo o důsledek autoritářských společenských systémů, které po velmi dlouhou dobu zakořenily v české společnosti, nic na její existenci nezměníme. Snaha příliš na sebe neupozorňovat, nevybočovat z řady, vyhnout se přímému střetu a konfliktu, raději říci a udělat to, co se očekává, a myslet si své, jsou jen některé příklady dokumentující uvedený standard.

Tento konformismus má však celou řadu drobných i podstatných konsekvencí do oblasti managementu, mezi něž patří především:

·         malá ochota prezentovat a bojovat za své vlastní názory a stanoviska, snaha nejdříve zjistit očekávání výše postavených autorit a jim přizpůsobit své výpovědi a koneckonců i své vlastní vnitřní přesvědčení;

·         řídící pracovníci již předem počítají s konformismem svých podřízených, a tak často rozhodují autoritativně, bez diskuse, pod pohrůžkou sankce a takzvaně od zeleného stolu;

·         malá ochota uplatnit v řízení princip delegování. Řídící i řízení pracovníci nepovažují často tento styl řízení za užitečný. Nadřízení se obávají delegovat úkoly a podřízení nejsou ochotni za ně převzít plnou osobní odpovědnost.

·         pasivní odpor je častým důsledkem konformismu, který má jen formální, vnějškovou povahu. Mnohdy je pro klid na pracovišti vše odsouhlaseno, avšak doplněno záměrnou a programovou pasivitou, která ve svém důsledku znamená nemožnost dosažení formálně odsouhlasených úkolů a cílů.

Je zcela logické a pochopitelné, že konformismus v politickém, společenském a ekonomickém systému je až na výjimky nutnou podmínkou systematické a klidné práce v jakémkoli období. Pojem systém však vyjadřuje strukturu a fungování nejen samotného jednotlivce, ale zejména určitých institucí, politických stran, podniku, vlastní firmy, rodiny a mnoha dalších. Zde již nemusí jít o případné „donkichotské boje s větrnými mlýny“, ale o osobní odpovědnost za dobré fungování a úspěšný výsledek. Právě proto pak přizpůsobení se existujícímu systému nebo autoritě za cenu vzdání se odpovědnosti za výsledek již nemusí být tak pozitivní charakteristikou jedince, skupiny nebo společnosti, jak to doposud vypadá.

Cílem už není nic nenarušovat a nikoho neprovokovat, ale dosáhnout výsledku a úspěchu. Jsem-li odpovědný pracovník, pak musím za správnou věc i bojovat. A právě zde se dostáváme k tržnímu standardu, který, ač pochází na první pohled z jiné přihrádky, je konformismu přímým protikladem. Vždyť v tržní společnosti platí pouze úspěch, ne nadřízený. O tom, co je úspěch a kdo je jeho nositelem, rozhoduje zákazník, chyb se nesmí dopustit nikdo, to jsou rozhodující atributy standardu „odpovědnost za výsledky své práce“.

3. BLOKACE JEDNÁNÍ, ABSENCE INICIATIVY VERSUS INICIATIVA

Nedostatečná aktivita a iniciativa v jednání je jedním z hlavních problémů procesu transformace, a to nejen v České republice. Lidé znají nové hodnoty a cíle tržní ekonomiky, již dávno jim nejsou neznámé nové metody práce vedoucí k úspěchu, umějí identifikovat množství pracovních problémů a často znají i jejich řešení. Avšak aktivně jednat, něco skutečně podniknout a odstranit chyby - to je nepřekonatelnou překážkou. Často se pak stává, že zahraniční manažeři a partneři považují své české kolegy za nevzdělané, neinformované a nezkušené, protože je hodnotí podle objektivních výsledků jejich práce a nikoli podle umrtveného, i když vysokého potenciálu, který „leží ladem“. Vzdálenost mezi tím, co víme, a jak skutečně jednáme, je až příliš veliká a je pak logicky interpretována jako neznalost. „Kdyby to znali, tak to udělají“, slyšíme často od zahraničních manažerů, kteří navrhnou další školení svých českých zaměstnanců. Ti se ho pak účastní s komentářem: „To přece každý ví, dělají z nás Čechů hlupáky“.

Pasivita, resp. nedostatečná aktivita, je a bude stále více nahrazována individuální iniciativou, která jediná může pomoci obstát v tvrdé konkurenci. Je stále více zřejmé, že namísto poukazování na to, proč záležitosti nejdou řešit, musí nastoupit hledání způsobů, jak věci opravdu změnit. Tržní přístup znamená zdůraznění vlastního rozhodování a řešení, rychlé uplatnění znalostí a zkušeností, vnitřní disciplínu a vlastní odpovědnost za svoji práci, pozitivní motivaci a stimulaci k pracovnímu nasazení, prosazení nových nápadů a řešení na celopodnikové úrovni.

4. OPATRNÝ STYL INTERAKCE VERSUS SEBEJISTÁ INTERAKCE, SEBEPREZENTACE

Opatrný a zdrženlivý styl komunikace je a bude vždy zřetelným rysem české kultury. Snaha vyčkat, spíše reagovat, nechat partnera vyložit své karty, neunáhlit se, neudělat chybu, nevyvolat konflikt, nezesměšnit se, to vše jsou další důvody, kromě těch, které již byly v dřívějších kapitolách vysvětleny. Vzhledem k rostoucí dynamice sociálních a pracovních procesů, přímosti a věcnosti reprezentantů těch kultur, se kterými nejvíce spolupracujeme, a nezbytnosti se v konkurenčním prostředí dostatečně prezentovat a prosadit, se bude zcela jistě tento styl měnit. Již dnešní mladá a nejmladší generace necítí tolik svazujících okolností, které brání ještě jejich rodičům přímo, jasně a jednoznačně prezentovat, prosazovat a bojovat za své myšlenky i za sebe sama.

V tomto procesu je však skryté vážné nebezpečí, kterého si nemohl nepovšimnout nikdo z nás. Za sebevědomým a sebejistým vystupováním a prosazováním vlastní osobnosti musí být skryta dostatečná kompetence, kterou prosazuji. Není málo lidí, kteří se vzhlédli v sebejistém vystupování, avšak jejich důvodem k tomuto jednání není prodat vlastní kvality, nýbrž zakrýt, resp. jím nahradit vlastní nedostatečnost.

5. ORIENTACE NA LIDI A VZTAHY VERSUS ORIENTACE NA VÝKON

Orientace na lidi má v našem kontextu dva významy, oba poměrně s velmi širokými souvislostmi. Prvním z nich je kolektivismus. Přestože kolektivismus jako kulturní fenomén má v české kultuře větší váhu a prostor, než je tomu v převážné většině kultur západoevropských, budou pravidla tržní ekonomiky, konkurence a nezbytnost individuálního výkonu v budoucnu posilovat tendence k individualismu.

Socialismus sám o sobě kolektivismus ani nevymyslel, ani nevybudoval, ale zcela určitě jej posílil v oblasti práce i volného času. Skupina či kolektiv vždy vytváří pohodlné zázemí, pocit opory a jistoty, ale současně i rozmělňuje nutnost individuální výkonnosti a pocit osobní odpovědnosti.

Tržním standardem, který postupně vytlačuje kolektivistickou orientaci české kultury, je individuální výkonnost. Mimořádný tlak na individuální výkon, konkurence na trhu práce a možnost ekonomického přežití jen těch nejlepších, nutně ubírají na skupinovém cítění a posilují individuální aktivitu, výkonnost a odpovědnost. Tyto tendence budou stále více dávat přednost věcným, ekonomickým a individuálním parametrům práce před parametry sociálními a kolektivními.     

6. IMPROVIZAČNÍ TALENT VERSUS ZAMĚŘENOST NA KVALITU

Lásce a schopnosti improvizace českých pracovníků a viditelnému přezírání až pohrdání těmito schopnostmi ze strany Němců jsme již věnovali značnou pozornost. Přestože improvizace jako typicky český fenomén se bezesporu nikdy nevytratí, míra schopností a talentu, zejména v určitých oborech, se nutně bude zmenšovat. Improvizace, mnohdy dovedená až k dokonalosti, se bude postupně vytrácet především tam, kde špičková úroveň techniky a technologie nedovolí i těm nejšikovnějším a nejzručnějším lidem nahradit ji důvtipem a umem.

Oblastí, kde vynalézavost, tvořivost a improvizace budou vždy žádaným zbožím, je nejen rukodělná, kusová výroba, kde každý výrobek je téměř umělecký originál, ale i intelektuální práce, organizování a veškerá činnost, která musí reagovat na měnící se podmínky a okolnosti. Takových sfér určitě nebude ani v budoucnu málo, a proto se český člověk nemusí obávat o prostor pro svoji improvizaci.

7. ČASOVÁ NEPŘESNOST VERSUS ČAS JSOU PENÍZE

Neekonomické zacházení s časem je reziduem z dob, kdy čas skutečně nepatřil mezi vzácné zboží, tedy neodrážel rozhodující kritéria ekonomické efektivnosti a úspěchu v práci. Tržní ekonomika však pracuje s jinými pojmy: časová koordinace a optimalizace, dokonalá logistika, minimalizace nákladů, vysoká produktivita, vytížení nákladných technologií, úspora pracovní síly. Skutečnost, že především čas jsou peníze, se sice pomalu, ale přece jenom dostává do povědomí mnoha našich lidí. Nové technologie, stále ekonomičtější systémy řízení a orientace na přání zákazníka budou hlavními hybnými silami.

8. ZÁVĚR

Výše uvedené transformační a tržní kulturní standardy neznamenají samy o sobě hodnocení jejich nositelů. Dokonce lze říci, že mnohé z těch, které byly souhrnně uvedeny pod názvem „transformační“, mají velmi blízko ke standardům kultur, které patří mezi tradičně tržně orientované a nezpochybnitelně ekonomicky úspěšné.  Na druhou stranu některé z tržních standardů rozhodně nemusí nutně patřit mezi ty, které představují obecně žádoucí lidský ideál.  Chceme však spíše naznačit trendy a tendence, které lze dnes zaznamenat, a poukázat i na jinou dělicí čáru mezi jednotlivými zeměmi, než jsou pouze jejich národní kulturní standardy.

Seriál o česko-rakousko-německých, česko-francouzských, česko-japonských a česko-anglo-amerických kulturních standardech a další informace z oblasti personálního řízení a pracovního práva naleznete ve čtrnáctideníku Zpravodaj pro mzdové účetní a personalisty.