Při uzavření samotného pracovního poměru je nutné, aby zaměstnavatel věděl, zda je uchazeč o zaměstnání poživatelem starobního důchodu nebo jiného důchodu z důchodového pojištění pro plnění ohlašovacích povinností.Budoucí zaměstnanec tuto skutečnost dokládá rozhodnutím o přiznání důchodu a v některých případech též potvrzením o pobírání důchodu (pro účely uplatnění slev na dani).

Zákoník práce v § 39 stanoví, že trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat s výjimkami uvedenými v § 39 odst. 3 a 4 celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

Toto ustanovení se vztahuje od 1.1.2010 i na pracující důchodce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2009 č.j. 21 Cdo 69/2008 lze vyjádřit právní názor, podle něhož pracovní poměr sjednaný s poživatelem starobního důchodu na dobu určitou lze prodloužit nebo opakovaně sjednat pouze na dobu 2 let počítanou ode dne 1.1.2010. K dřívějším pracovním poměrům se nepřihlíží.

Ohlašovací povinnosti zaměstnavatele

Organizace je podle ust. § 41 zák. č. 582/1991 Sb. povinna nahlásit nástup důchodce do zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém pojištění, jde-li o poživatele:

• starobního důchodu přiznaného podle § 30 nebo § 31 zákona č. 155/1995 Sb. před dosažením důchodového věku, pokud tento poživatel důchodu ke dni nástupu do zaměstnání důchodového věku ještě nedosáhl (tzv. předčasný starobní důchod), a to bez ohledu na to, je-li pracovní poměr uzavřen na dobu určitou či neurčitou. Tuto povinnost plní do 8 dnů po nástupu takového důchodce do zaměstnání plátci důchodu. Jedná se zpravidla o Českou správu sociálního zabezpečení.

Hlášení o zaměstnávání důchodců musí obsahovat příjmení, jméno, rodné číslo, pod kterým je vyplácena dávka důchodového pojištění, místo trvalého pobytu občana, den, kdy došlo ke vstupu do zaměstnání, popřípadě, kdy nastala jiná skutečnost zakládající ohlašovací povinnost, a druh důchodu.

Jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti, musí hlášení obsahovat též číslo rozhodnutí o přiznání důchodu.

Zaměstnavatel je povinen:

• ve lhůtě 8 dnů splnit ohlašovací povinnost u místně příslušné správy sociálního zabezpečení, tj. oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání, pokud zaměstnání založí účast na nemocenském pojištění nebo účast na důchodovém pojištění „“ . Organizace může uzavřít písemnou dohodu se SSZ o plnění této povinnosti v pozdější lhůtě.
• ve lhůtě 8 dnů splnit ohlašovací povinnost u zdravotní pojišťovny zaměstnance (u organizací, u nichž se veškeré změny o zaměstnancích předávají na kompatibilním médiu, se jedná o termín dohodnutý se zdravotní pojišťovnou), a to na tiskopisu „Hromadné oznámení zaměstnavatele“. U všech poživatelů důchodů (předčasný starobní, starobní, invalidní, vdovský, vdovecký) je nutné z hlediska zdravotního pojištění respektovat stanovené kódy změn pro přihlašování zaměstnanců k pojištění prostřednictvím hromadných oznámení zaměstnavatele. Při přijetí zaměstnance důchodce do zaměstnání se použije kód P současně s kódem D. Pokud dojde v průběhu zaměstnání k odejmutí důchodu, oznámí se tato skutečnost pomocí kódu H. Jestliže zaměstnanec končí pracovní poměr a odchází do starobního důchodu nebo invalidního důchodu, je vhodné zaměstnance na jednom řádku odhlásit a na dalším řádku oznámit kód D s datem přiznání důchodu.

Odlišnosti poživatelů důchodů u zdravotního pojištění

Všichni poživatelé důchodů jsou pojištěnci státu a - jsou-li současně zaměstnáni - platí pro ně některé výjimky. Pro poživatele důchodů z důchodového pojištění neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. V praxi to znamená, že dosáhnou-li v kalendářním měsíci příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ (nyní 8.000 Kč), odvede se pojistné pouze z příjmu, kterého dosáhli. Ze skutečně zúčtovaného příjmu se odvede 13,5 %, z toho 1/3 hradí zaměstnanec, 2/3 hradí zaměstnavatel.

Další výjimka se týká neplacení pojistného v době poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu (tzv. neplacené volno). Upozorňujeme však, že tuto výjimku nelze uplatnit při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance - důchodce. V případě absence musí i pojištěnec státu zaplatit pojistné ve výši 13,5 % z poměrné části minimálního měsíčního vyměřovacího základu připadající na počet kalendářních dnů trvání absence.

Odlišnosti poživatelů důchodů z hlediska daně z příjmu fyzických osob

Zákon č 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „ ZDP“), dává každému zaměstnanci právo podepsat Prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků k uplatnění nároku na odpočet nezdanitelných částek ze základu daně, slevy na dani podle § 35ba ZDP, daňového zvýhodnění podle § 35c a § 35d ZDP a výpočet zálohy na daň podle § 38h odst. 2 ZDP. Znamená to, že i poživatel důchodu může podepsat Prohlášení u jednoho zaměstnavatele jako každý jiný zaměstnanec, a bude mít nárok na slevu na poplatníka ve výši 2.070 Kč. Pokud Prohlášení nepodepíše, zdaňuje se jeho příjem v závislosti na výši tohoto příjmu. Je-li zdanitelný příjem do výše 5.000 Kč, zdaní se konečnou daní ve výši 15 % bez uplatnění slev. Přesáhne-li zdanitelný příjem částku 5.000 Kč, bude celý příjem podléhat zálohové dani ve výši 15 % bez uplatnění slev.

Poživatel invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně má kromě slevy na poplatníka nárok na slevu na invaliditu pro invaliditu prvního a druhého stupně ve výši 210 Kč měsíčně nebo 2.520 Kč ročně. Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec rozhodnutím o přiznání důchodu a potvrzením o výplatě tohoto důchodu.

Pokud dojde k zániku nároku na invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu (poživatel invalidního důchodu požádá o starobní důchod a invalidní je nadále), nebo invalidní důchodce dosáhne věku 65 let a z tohoto důvodu je mu přiznán starobní důchod, má nárok na slevu na invaliditu ve výši 210 Kč měsíčně nebo 2.520 ročně. Tuto skutečnost však prokazuje zaměstnavateli potvrzením z finančního úřadu.

Poživatel invalidního důchodu pro třetí stupeň invalidity má kromě slevy na poplatníka nárok na slevu na invaliditu pro třetí stupeň invalidity ve výši 420 Kč měsíčně nebo 5.040 Kč ročně. Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec rozhodnutím o přiznání důchodu a potvrzením o výplatě tohoto důchodu.

Stejnou výši slevy bude mít poživatel jiného důchodu z důchodového pojištění, jehož jednou z podmínek pro přiznání je, že je invalidní ve třetím stupni invalidity. Za jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je invalidita pro třetí stupeň, se považuje podle § 50 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., vdovský (vdovecký) důchod, na který má invalidní vdova (vdovec) pro třetí stupeň invalidity nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela (manželky). Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec zaměstnavateli potvrzením z finančního úřadu.

Sleva ve výši 420 Kč měsíčně nebo 5.040 Kč ročně se uplatní u poplatníka, který je podle zvláštních předpisů invalidní ve třetím stupni invalidity, avšak jeho žádost o invalidní důchod byla Českou správou sociálního zabezpečení zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve třetím stupni invalidity. Tyto výjimečné případy se prokazují zaměstnavateli potvrzením finančního úřadu místně příslušného podle bydliště poplatníka.

Sleva na dani držitele průkazu ZTP/P se uplatní ve výši 1.345 Kč měsíčně nebo 16.140 Kč ročně. Sleva se uplatní, i když poplatník nepobírá invalidní důchod. Pokud držitel průkazu ZTP/P pobírá současně invalidní důchod, slevy se kumulují. Nárok se prokazuje předložením průkazu ZTP/P.

Daňové zvýhodnění na nezaopatřené děti (měsíčně nebo při ročním zúčtování), uplatnění případné roční slevy na nepracující manželku, snížení ročního daňového základu při ročním zúčtování může uplatnit pracující důchodce jako každý jiný zaměstnanec.

Další odlišnosti u poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů

Pokud zaměstnanci vznikne nárok na starobní důchod, může požádat příslušnou správu sociálního zabezpečení o sepsání žádosti o důchod. Od 1. 1. 2007 byla tato povinnost zaměstnavatele zrušena. Přesto je však zaměstnavatel i nadále povinen spolupracovat se SSZ a musí zaměstnanci vystavit potvrzení podle § 83 zákona č. 582/1991 Sb. Tiskopis obdrží zaměstnanec na příslušné SSZ, kde žádá o důchod, případně jej lze získat na webových stránkách ČSSZ.

Podle § 313 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen v den skončení zaměstnání vystavit zaměstnanci potvrzení o zaměstnání. Zákoník práce nestanoví žádné výjimky pro poživatele důchodů.

Pro vyplňování evidenčních listů důchodového pojištění vydala ČSSZ metodický pokyn, podle něhož musí každý zaměstnavatel postupovat. To platí od 1.1.2010 i pro poživatele starobních důchodů, pokud jejich zaměstnání založí účast na důchodovém pojištění.

Další odlišnosti je nutné respektovat při poskytování dávek nemocenského pojištění u poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů ve třetím stupni invalidity. Především pro ně platí podpůrčí doba v rozsahu 70 kalendářních dnů poskytování dávky „nemocenského“ při téže dočasné pracovní neschopnosti (dále jen „DPN“) a při více DPN pak nejdéle po dobu 70 kalendářních dnů dávky nemocenského v kalendářním roce, ne však déle, než do skončení pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na nemocenském pojištění. V případě vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání neplatí žádné výjimky z hlediska čerpání podpůrčí doby. ,. Znamená to, že doba v rozsahu prvních 14ti kalendářních dnů DPN, při níž zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy, se nezapočítává do podpůrčí doby. Ochranná lhůta neplyne ze zaměstnání u poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů ve třetím stupni invalidity.

Odlišnosti při odměňování poživatelů invalidních důchodů

Nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, se v § 4 stanoví odlišnosti ve výši minimální mzdy a nejnižších úrovních zaručené mzdy u některých kategorií zaměstnanců.

Podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance činí minimální mzda a nejnižší úrovně zaručené mzdy:

• 75 % částek minimální mzdy, respektive nejnižších úrovní zaručené mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu pro první a druhý stupeň invalidity,
• 50 % částek minimální mzdy, respektive nejnižších úrovní zaručené mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu ve třetím stupni invalidity, nebo o mladistvého zaměstnance, který je invalidní ve třetím stupni invalidity a nepobírá plný invalidní důchod.

Znamená to, že zaměstnavatel může stanovit nebo sjednat u těchto kategorií zaměstnanců mzdu nižší. Například u poživatele invalidního důchodu ve třetím stupni invalidity lze sjednat minimální mzdu ve výši 4.000 Kč měsíčně (při plné – stanovené týdenní pracovní době) nebo 24,05 Kč za 1 hodinu práce při týdenní pracovní době 40 hodin týdně.

On-line kurz Komplikované mzdové výpočty bez chyb a omylů 2010  - to je třináct lekcí, díky kterým nezachybujete.