Úplné znění § 97

(1) Překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby. Věta první neplatí v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu (§ 192).

(2) Při překážkách v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní doby, vymezených přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou přísluší zaměstnanci pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců zaměstnanců, se posuzuje jako výkon práce celá tato doba.

(3) Překážky v práci na straně zaměstnavatele při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce, jestliže zasáhly do směny zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny.

(4) Za dobu 1 dne se považuje pro účely odstavců 1 až 3 doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z kratší pracovní doby.

(5) Při uplatnění konta pracovní doby se pracovní volno pro překážky v práci na straně zaměstnance poskytuje v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v rozsahu délky směny rozvržené zaměstnavatelem na příslušný den.

Ustanovení související

– Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• § 85 – pružné rozvržení pracovní doby

• § 86, 87 – konto pracovní doby

• § 191–210 – překážky v práci

• § 232 – pracovní úlevy při zvyšování kvalifikace

– Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví  okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci

Komentář k § 97

Paragraf 97 ZP pro případ pružného rozvržení pracovní doby stanoví odchylky při posuzování rozsahu překážek v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatele. Úprava obsažená v § 97 je speciální úpravou pro ty zaměstnance, u nichž je pracovní doba rozvržena pružně podle § 85 ZP. Paragraf 97 neupravuje všechny možné dopady překážek v práci, a proto pro případ, že ustanovení § 97 ZP nestanoví odchylku, postupuje se podle obecných ustanovení zákoníku práce, která upravují jednotlivé překážky v práci, podmínky a rozsah poskytování pracovního volna včetně poskytování náhrady mzdy či platu při jejich vzniku. Ustanovení § 97 ZP se použije pouze u těch zaměstnanců, u nichž je pracovní doba rozvržena pružně podle pravidel upravených v § 85 ZP. Zaměstnavatel nemusí pružnou pracovní dobu rozvrhovat u všech

svých zaměstnanců, a proto je-li pružná pracovní doba zavedena pouze u některých zaměstnanců anebo na některých pracovištích či v některých provozech, pak se ustanovení § 97 ZP vztahuje pouze na tyto zaměstnance.

Speciální úprava překážek v práci na straně zaměstnance byla přijata v návaznosti na princip pružného rozvržení pracovní doby, který spočívá v tom, že si zaměstnanec v rámci daného rozvržení pracovní doby sám stanoví počátek a konec pracovních směn. Jestliže má zaměstnanec možnost si sám stanovit počátek

a konec pracovních směn, nemůže být určitá skutečnost považována za překážku v práci na jeho straně, protože mu v podstatě ve výkonu práce nebrání, jelikož pracovat v daném okamžiku nemusí. Pružná pracovní doba se rozvrhuje v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem, a to jako volitelná pracovní doba a základní pracovní doba. Mezi

volitelnou a základní pracovní dobou je rozdíl v tom, že v rámci volitelné pracovní doby má zaměstnanec možnost odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu, nicméně odpracovat ji může podle svého uvážení.

Naopak základní pracovní doba, která je vložena mezi dva úseky volitelné pracovní doby, je časovým úsekem, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Z tohoto základního vymezení vyplývá odlišnost při posuzování překážek v práci na straně zaměstnance. Překážky v práci na straně zaměstnance se totiž pro případ pružného rozvržení pracovní doby jako výkon práce posuzují pouze v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby. Je-li základní pracovní doba stanovena např. od 9 do 14 hodin, pouze překážky, které spadají do tohoto časového období, se posuzují jako výkon práce. Pouze v tomto rozsahu se započítají do odpracované pracovní doby a pouze za takto zameškanou dobu zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu, pokud zaměstnanci u konkrétní překážky v práci náleží. Jestliže překážka v práci na straně zaměstnance trvá i v době volitelné pracovní doby, nemá žádný právní význam, v podstatě se ani o překážku  v práci na straně zaměstnance v této době nejedná, protože zaměstnanec není povinen ve volitelné pracovní době práci konat. Jestliže překážky v práci na straně zaměstnance zasáhnou do pracovní doby volitelné, nejsou považovány za odpracovanou dobu a z toho důvodu také zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, i když při konkrétních překážkách v práci na ni vzniká právo. Jako překážky v práci na straně zaměstnance se posuzují všechny překážky, které jsou na základě zmocnění daného § 199 ZP uvedeny v příloze k nař. vlády č. 590/2006 Sb.

Mezi osobní překážky v práci na straně zaměstnance se však zařazují i překážky v práci z důvodu obecného zájmu uvedené v § 200, 201, 202 a 203 ZP. Překážkou v práci na straně zaměstnance je i pracovní volno související s brannou povinností (§ 204) a překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia (§ 205 ZP). Odlišné posuzování překážek v práci na straně zaměstnance se proto vztahuje na všechny existující překážky v práci, které na straně zaměstnance mohou nastat s dvěma výjimkami.

První výjimka se vztahuje pouze na dočasnou pracovní neschopnost, kdy se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP. Dočasná pracovní neschopnost je pro případ překážky v práci na straně zaměstnance jedinou výjimkou, při níž se postupuje odchylným způsobem. Je-li podle § 85 ZP pracovní doba pružně rozvržena, upravuje § 85 odst. 4 ZP, že toto pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní při některých situacích. Mimo jiné i v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění. V takových případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit. S ohledem na § 85 odst. 4 ZP i ustanovení § 97 druhá věta ZP se při dočasné pracovní neschopnosti postupuje tak, jako by zaměstnanec nepracoval v pružné pracovní době, ale použije se předem stanovené rozvržení pracovní doby. Při poskytování náhrady mzdy nebo platu v době prvních (v současné době) 21 kalendářních dní se postupuje podle předem stanoveného rozvržení pracovní doby. Zaměstnanci proto přísluší náhrada mzdy nebo platu poskytovaná podle § 192 až 194 ZP v rozsahu pracovní doby, která je pro tento účel stanovena. Takto upravená zásada má ale i ten důsledek, že předem stanovené rozvržení pracovní doby pro případ dočasné pracovní neschopnosti anebo karantény má vliv na počet odpracovaných hodin a zaměstnanec tak nemusí pracovní dobu napracovat. Pružné rozvržení pracovní doby se nevztahuje ani pro případ osobní překážky v práci, při které se poskytují peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění, i pro poskytování nemocenského podle zák. č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se proto postupuje shodně podle stanoveného rozvržení pracovní doby. Druhou výjimkou jsou překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou vymezeny přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou zaměstnanci přísluší pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců zaměstnanců. Jako výkon práce se pro uvedený případ posuzuje celá tato doba. O překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou předem vymezeny přesnou délkou nezbytně nutné doby, se jedná např. u překážky uvedené v bodě 5 a 7 přílohy k nař. vl. č. 590/2006 Sb. (svatba nebo úmrtí rodinných příslušníků). O překážku vymezenou přesným rozsahem se také jedná při pracovním volnu poskytovaném v souvislosti se zvyšováním kvalifikace podle § 232 ZP. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu je upraveno v § 232 odst. 1 písm. b), c), d) a e) ZP jako počet pracovních dnů.

Za dobu 1 dne se pro účely § 97 ZP považuje doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby. Zaměstnavatel pro tento účel musí spočítat průměrnou délku směny, která odpovídá stanovené týdenní

pracovní době. Je-li se zaměstnancem sjednána kratší pracovní doba, pak odpovídá takto sjednané pracovní době. Jestliže průměrná délka směny při rovnoměrném rozvržení pracovní doby při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin vychází na 8 hodin, za dobu 1 dne se bude pro tento účel považovat 8 hodin. Znamená to, že těchto 8 hodin se posuzuje za dobu´odpracovanou.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele se při pružném rozvržení pracovní doby posuzují jako výkon práce, jestliže zasáhly do směny zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny. I pro tento případ se za dobu 1 dne považuje

doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby; je-li sjednána kratší pracovní doba, pak z této kratší pracovní doby. Mezi překážky v práci na straně zaměstnavatele patří překážky upravené v § 207 a 208 ZP. Prostoj, přerušení

práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí či jiná  nevyjmenovaná překážka v práci na straně zaměstnavatele obecně upravená § 208 ZP se posuzují jako výkon práce, jestliže zasáhly do směny zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny.

Upozornění na možné chyby

Je-li rozvržena pracovní doba jako pružná, podle § 85 odst. 4 ZP se toto rozvržení neuplatní ve vyjmenovaných případech, mezi které patří i dočasná pracovní neschopnost, pokud zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP či peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění. Zaměstnavatel je povinen pro tento případ stanovit ihned při rozvržení pružné pracovní doby rozvržení pracovní doby do směn. Při těchto překážkách v práci se postupuje podle takto předem stanoveného rozvržení pracovní doby a nikoliv podle pružného rozvržení.

Příklad

Zaměstnavatel rozvrhl pracovní dobu pružně s tím, že volitelná pracovní doba je stanovena od pondělí do pátku od 8 do 9 hodin a od 15 do 20 hodin. Doba od 9 do 15 hodin od pondělí do pátku je základní pracovní dobou, v níž je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Zaměstnanec v úterý v 7 hodin ráno je vyšetřen a ošetřen ve zdravotnickém zařízení a nezbytně nutná doba trvá až do 10 hodin, kdy se dostaví k výkonu práce na pracoviště.

Ošetření a vyšetření ve zdravotnickém zařízení je překážkou na straně zaměstnance. Překážka v práci na straně zaměstnance podle bodu 1 nař. vl. č. 590/2006 Sb. z důvodu ošetření a vyšetření ve zdravotnickém zařízení se posuzuje jako výkon práce pouze v rozsahu 1 hodiny za dobu od 9 do 10 hodin. Náhrada mzdy nebo platu se proto poskytne pouze za dobu, kdy tak překážka v práci zasáhla do základní pracovní doby, kterou je v popsaném případě doba od 9 do 15 hodin.Doba strávená ve zdravotnickém zařízení ve volitelné pracovní době od 8 do 9 hodin nemá žádný vliv, nepovažuje se za dobu odpracovanou a zaměstnanci za ni nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.