Dosažením důchodového věku pracovní poměr ze zákona nekončí. Musí být řádně rozvázán způsoby uvedenými v zákoníku práce (nejčastěji dohodou). Důchodce může vedle příjmu z výdělečné činnosti pobírat zároveň starobní důchod. K 1. 1. 2010 však dochází zásadní k úpravě v § 37 zákona č. 155/1995 Sb. a podmínka, že pracovní poměr (případně i DPČ) byl sjednán na dobu určitou, maximálně 1 roku, se vypouští.

Nová právní úprava tak umožňuje zaměstnanci, který dosáhl důchodového věku a požádal o starobní důchod, aby jej pobíral vedle příjmu z výdělečné činnosti a nemusel již žádat o změnu pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou. Znamená to, že pokud zaměstnanec ještě nepožádal o důchod a má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, může od 1. 1. 2010 požádat o důchod, aniž by současně docházelo ke změně doby trvání pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou. Nabízí se otázka, jak se zaměstnavatel s těmito zaměstnanci v budoucnu rozloučí. Zaměstnavatel musí k rozvázání a skončení pracovního poměru využít jen legitimní důvody uvedené v zákoníku práce – viz § 48.

V souvislosti s touto změnou byl upraven i zákoník práce - odstraňuje se poznámka č. 17 k § 39 odst. 3 písm. a) zákoníku práce. Znamená to, že na pracovněprávní vztahy poživatelů starobního důchodu se bude nadále vztahovat obecná právní úprava umožňující sjednání či prodlužování pracovního poměru na dobu určitou, nejvýše na dobu 2 let. Pokud však od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi stejnými účastníky uplynulo alespoň 6 měsíců, k této době jeho trvání se již nepřihlíží.

V přechodných ustanoveních zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., se výslovně neuvádí, od kdy se bude na poživatele starobního důchodu, s nimiž byl pracovní poměr na dobu určitou sjednán před 1. 1. 2010, vztahovat jeho omezení dobou dvou let.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2009, sp.zn. 21 Cdo 69/2008 lze uvést právní názor, podle něhož pracovní poměr sjednaný s poživatelem starobního důchodu na dobu určitou za podmínek stanovených v § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31. 12. 2009, lze právním úkonem učiněným po dni 1. 1. 2010 prodloužit nebo opakovaně sjednat pouze na dobu nejvýše 2 let, která začíná běžet od 1. 1. 2010. Výjimky uvedené v § 39 odst. 3 a 4 ZP nejsou dotčeny.

Znamená to, že pokud se dohodnou obě smluvní strany podle § 40 odst. 1 ZP na prodloužení doby trvání pracovního poměru na dobu určitou, který poživateli starobního důchodu vznikl před 1. 1. 2010, bude třeba do celkové doby 2 let započítat i dobu trvání pracovního poměru, která uplynula ode dne 1. 1. 2010.

Příklad

Pracovní poměr byl s důchodcem uzavřen na dobu od 1. 6. 2009 do 31. 5. 2010. Od 1. 6. 2010 je možné prodlužovat tento pracovní poměr až do uplynutí 2 let, která začíná běžet od 1. 1. 2010. Doba určitá tak může být sjednána nejdéle do 31. 12. 2011.

V případě, že od skončení předchozího pracovního poměru uplyne doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

Příklad

Pracovní poměr byl s důchodcem uzavřen na dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011. Od 1. 7. 2012 je možné uzavřít nový pracovní poměr, a to opět na dobu 2 let.

Příklad

Pracovní poměr byl s důchodcem uzavřen na dobu od 1. 6. 2009 do 31. 5. 2010. Nový pracovní poměr zaměstnavatel uzavře s důchodcem nejdříve od 1. 12. 2010 na dobu maximálně dvou let.

Poznamenáváme, že toto omezení se nevztahuje i na dohody o pracovní činnosti, které mají specifickou právní úpravu vzniku a skončení pracovněprávního vztahu. U DPČ je způsob zrušení dohody upraven v § 76 odst. 6 zákoníku práce.

DPČ lze zrušit i jednostranně z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná běžet dnem, v němž byla výpověď doručena druhému účastníku.

K 1. 1. 2010 dochází ke zrušení pojmů „částečný invalidní důchod“ a „plný invalidní důchod“.Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je osoba invalidní , jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a)       nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b)       nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c)       nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

U poživatelů invalidních důchodů je možné souběžné pobírání důchodu s příjmem z výdělečné činnosti. Výše dosahovaného výdělku nemá z hlediska nároku na výplatu invalidních důchodů vliv. Ani skutečnost, zda pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou či neurčitou zde nemá význam.

Poživatelé pozůstalostních důchodů (vdovských, vdoveckých a sirotčích) nejsou při výdělečné činnosti omezeni žádnými pravidly. Důchody se jim vyplácejí bez ohledu na charakter výdělečné činnosti a výši dosahovaného příjmu.

„Předčasný“ starobní důchodce - předložení dokladu o přiznání důchodu zaměstnancem

Po vstupu do zaměstnání je zaměstnavatel povinen zjistit, zda-li nový zaměstnanec není poživatelem starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Je-li nový zaměstnanec poživatelem takového důchodu, a nedosáhl věku pro nárok na starobní důchod, není dovolen souběh příjmu s důchodem s výjimkou příjmů, kdy zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění. Takovým zaměstnáním je výkon činností na základě dohody o provedení práce, kdy zaměstnavateli žádná ohlašovací povinnost nevzniká.

Zaměstnanec musí zaměstnavateli doložit doklad o pobírání starobního důchodu před dosažením důchodového věku (předčasný starobní důchod). Ohlašovací povinnost musí zaměstnavatel splnit do 8 dnů po vstupu takového zaměstnance do zaměstnání. Ohlašovací povinnost zaměstnavatel oznamuje na příslušném tiskopisu, který poskytnou Okresní správy sociálního zabezpečení. Tiskopisy lze též získat na stránkách www.cssz.cz . Hlášení o zaměstnání poživatele starobního důchodu před dosažením důchodového věku (tiskopis SEVT 89 127 4) se používá pro všechny druhy předčasného starobního důchodu.

Pokud však poživatel předčasného starobního důchodu dosáhl věku pro nárok na řádný starobní důchod, ohlašovací povinnost zaměstnavateli nevzniká.

Transformace plných nebo částečných invalidních důchodů na starobní důchody

Nová právní úprava přináší též princip, že po dosažení věku 65 let nebude možno přiznat invalidní důchod. Bude možné při splnění ostatních podmínek pro přiznání tohoto důchodu přiznat starobní důchod, třebaže by jinak podmínky nároku na starobní důchod splněny nebyly. V souvislosti s tím se po 31. 12. 2009 budou od dosažení věku 65 let měnit invalidní důchody bez ohledu na stupeň invalidity na starobní důchody. Totéž bude platit pro poživatele plných či částečných invalidních důchodů přiznaných před 1. 1. 2010, kteří před tímto dnem zmíněného věku dosáhli.

Tato administrativní změna má zásadní vliv na uplatnění slevy na invaliditu. Pokud se poživatel invalidního důchodu stane poživatelem starobního důchodu a bude stále invalidní, bude mít nárok na slevu z titulu invalidity jen za podmínky, že požádá příslušný finanční úřad podle místa svého pobytu o vystavení rozhodnutí o invaliditě prvního nebo druhého nebo třetího stupně. Tento doklad předloží svému zaměstnavateli a bude mít nárok na slevu ve výši 210 Kč měsíčně, jedná-li se o invaliditu prvního a druhého stupně, a slevu ve výši 420 Kč, jedná-li se o invaliditu třetího stupně.

Odměny

Při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu (§ 224 odst. 2 ZP).

Bývalým zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu, může být poskytováno cenově zvýhodněné stravování (pokud to bylo dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu). Výdaje zaměstnavatele v souvislosti s tímto příspěvkem na stravné nejsou daňově účinnými náklady.

Sociální pojištění

Pro poživatele důchodu platí tyto výjimky

• pro délku podpůrčí doby (§ 28 ZNP),
• pro ochrannou lhůtu (§ 15 ZNP),
• pro nárok na nemocenské (§ 25 ZNP) a ošetřovné (§ 40 ZNP) při skončení zaměstnání,
• pro povinnost vrátit přeplatek na nemocenském z důvodu přiznání důchodu zpětně (§ 124 ZNP).

Příklad

Zaměstnanec požádal v březnu 2010 o přiznání starobního důchodu od 1. července 2010. Zároveň požádal o skončení pracovního poměru k 30. 6. 2010. Jestliže:

1. zaměstnanec byl uznán práce neschopným od 26. 5. do 9. 7. 2010 nemůže od 1. 7. pobírat současně starobní důchod a nemocenské. Bude pobírat důchod, nemocenské nebude vyplaceno naposledy za 30. 6. (§ 25 ZNP),

2. zaměstnanec se zranil dne 1. 7. 2010 při autonehodě. Nárok na nemocenské nemá, ochranná lhůta mu neplyne, dne 1. 7. není účasten nemocenského pojištění.

Příklad

Poživatel starobního důchodu uzavřel pracovní poměr od 1. 1. do 31. 12. 2010. Byl uznán práce neschopným v březnu na dobu 133 dnů (náhradu mzdy pobíral v době prvních 14 kalendářních dnech a poté nemocenské po dobu 70 kalendářních dnů). Od 15. 11. 2010 do 31. 1. 2010 byl opět uznán práce neschopným.

Podpůrčí dobu 70 dnů vyčerpal při první pracovní neschopnosti. Nemocenské již při druhé pracovní neschopnosti nenáleží.Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti mu však poskytnuta bude, protože pro náhradu mzdy při DPN platí obecná podpůrčí doba v délce 380 kalendářních dnů.

Zdravotní pojištění

Za poživatele důchodu je plátcem i pojistného stát [§ 7 odst. 1 písm. b) ZVZP], neplatí pro ně proto minimální vyměřovací základ ve výši minimální mzdy, za dobu neplaceného volna se nezahrnuje do vyměřovacího základu poměrná část z minimální mzdy připadající na kalendářní dny, kdy bylo pracovní volno bez náhrady příjmu poskytnuto.

13 lekcí, které Vás provedou základy mzdového účetnictví v pohodlí Vašeho domova!