Co si od nich můžeme vzít k srdci? Tu je několik postřehů pro inspiraci, například:

1. Nahradit více méně „exkluzivní“ (výlučné) a elitářské pojetí managementu modelem a přístupem „inkluzivním“ (zahrňujícím). Jde zejména o to, aby se možnost manažerské práce a postupu do řídících pozic stala přístupnou co nejširšímu okruhu pracovníků, aby nikdo nebyl předem na základě nějaké nepodstatné skutečnosti (pohlaví, věk, vzdělání, kvalifikace atd.) z managementu vylučován.  

2. Mnohým českým manažerům prospěla snaha o neformálnější a méně okázalý přístup a chování. Nejde o to, aby se manažeři chovali za každou cenu tzv. „kamarádsky“, aby si se svými pracovníky začali tykat apod. Podobné „hry“ lidé snadno prokouknou a nedůvěřují jim. Jde spíše o to, aby se řídící pracovníci naučili více důvěřovat sami sobě i svým podřízeným, aby se nebáli projevovat jako „obyčejní“ lidé, kteří mají také své slabosti a „hříšky“, aby masku dokonalosti a neomylnosti nahradili férovým a otevřeným jednáním „okořeněným“ smyslem pro humor a sebeironii.

3. Další oblastí, v níž se lze od Britů (ale koneckonců také od Němců či  Američanů atd.) něčemu naučit, je oddělování pracovní a soukromé sféry života. Jinými slovy řečeno, tradiční české „přítelíčkování“ a „bratříčkování“ je žádoucí nahradit věcným, korektním a kolegiálním přístupem k lidem.

4. V neposlední řadě může britský management nabídnout českému manažerskému prostředí řadu inspirací v oblasti řízení diversity a genderových vztahů.    Dá se říci, že některé u nás doposud „normální“jevy – otevřené podceňování a vtipkování na účet žen a jejich schopností, vnímání tělesného postižení jako nežádoucí komplikace a neschopnosti podávat adekvátní pracovní výkon, předpojatost vůči příslušníkům některých kultur a etnik atd. – Brity často oprávněně překvapují, až šokují.

Více se dočtete v měsíčníku pro personalisty a manažery HR tip.