Institut rodičovské dovolené byl poprvé zaveden ve Švédku v roce 1974. Zavedení tzv. Parental Insurance Act  znamenalo odklon od dosavadní praxe, kdy péče o dítě byla pokládána za výlučnou záležitost matky. Posléze byla rodičovská dovolená zavedena i v jiných evropských zemích, které vytvářejí v zásadě shodné, ale v konkretizaci podmínek přece jen variabilní možnosti péče o dítě. Opatření zemí se různí nejen podle délky poskytnutí volna pro rodiče, ale i v tom, zda, v jaké výši, eventuálně kým je v této souvislosti zabezpečeno finanční krytí během tohoto období. Volba řešení je závislá jak na ekonomických možnostech zemí, tak i na míře akceptace „netradičních“ forem uspořádání rodinných rolí nejen těmi, jichž se  bezprostředně týká, ale i jejich sociálním okolím a veřejným míněním v dané společnosti. Smyslem zavedení rodičovské dovolené bylo a zůstává ve všech zemí zrovnoprávnění šancí muže a ženy na trhu práce a v rodině.

Zkušenosti ze Švédska dokazují, že trvá nějakou dobu, než muži začnou využívat možnost být doma s dítětem. V roce 1974 bylo na rodičovské dovolené jen okolo 3 % otců, v roce 1994 to byla již polovina. Přesto i zde muži čerpají zpravidla jen malou část z vyhrazené doby (kolem 9 % v roce 1994). Vynořuje se otázka, proč otcové nezůstávají doma tak často a tak dlouho jako ženy? Přes všechna zrovnoprávňující opatření a cílené kampaně (v médiích, odborech apod.) mají největší podíl na nepříliš příznivé situaci přetrvávající sociální stereotypy týkající se genderového rozdělení rolí v rodině a organizace pracovní sféry podporující ve výdělečné aktivitě a pracovním postupu stále spíše muže než ženy.

A jaká je situace u nás?  Údaje o mužích na rodičovské dovolené se ve Statistické ročence ČR objevují v roce 2003, tj. za rok 2002, kdy tento druh „volna“ čerpalo kolem 900 (resp. 0,9 tisíce). Z hlediska vzdělání bylo na rodičovské dovolené nejvíce mužů se středoškolským vzděláním bez maturity (kolem 400), dále středoškoláků s maturitou (300) a vysokoškolsky vzdělaných mužů kolem 200, zbytek (tj. 100) pak tvořili muži se základním vzděláním. Z hlediska věku byli nejvíce doma muži ve věku 25-29 let (400) a pak muži ve věku 30-34 a 35-39 (vždy kolem 200). Vyděluje se však ještě jedna skupina mužů, a sice kolem 100 „starších“ tatínků ve věku 50-54 let, kdy se s velkou pravděpodobností jedná o muže, kteří založili další rodinu s mnohem mladší partnerkou. Nejvíce tatínků na rodičovské dovolené se objevuje v Praze (400), dále pak v Ústeckém (200),  Středočeském, Plzeňském a Moravskoslezském kraji (vždy kolem 100). Z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pak vyplývá, že muži jsou nejčastěji doma s dítětem ve věku od 2 do 3 let jeho věku a nejméně často do 1 roku.

Informace o vývojových trendech v oblasti zaměstnávání a odměňování u nás a v zemích EU naleznete ve čtrnáctideníku Zpravodaj pro mzdové účetní a personalisty.