Daniela Fischerová, dramatička,  spisovatelka a viceprezidentka českého PEN klubu, se kromě těchto aktivit věnuje také neverbální komunikaci.  A  to již téměř dvacet let. Za tu dobu získala nepřeberné množství zkušeností. Dnes nám prozradí, jak neverbálně poznat klam.

Jsou dva velmi odlišné typy lhářů. Jedni lžou z donucení okolnostmi, stydí se, jsou provinilí a vlastně lžou velmi neradi. Druzí lžou s chutí, bez pocitů viny, a čím víc toho nalžou, tím si připadají jako větší frajeři. Jejich neverbální projevy se liší. Jak? Například:

·        přímým očním kontaktem (pohledem z očí do očí).  U lhářů prvého typu se výrazně snižuje. Lidová moudrost o tom říká: „To bude nějaký křivák, vždyť se mi ani nekoukl do očí.“ Ale lháři druhého typu to dělají přesně naopak. Dobře vědí, že pohled do očí budí důvěru, a tu nejnehoráznější pasáž Vám přednesou s plným očním kontaktem. U lidí, které vidíte poprvé v životě, je to nenávodné. U těch, jejichž neverbalitu už dobře znáte, i nápadně snížený či zvýšený oční kontakt lehce varuje.

·        ukazováním do dlaní. Lháři prvého typu dlaně instinktivně schovávají.  Ukázání holých dlaní všude po světě znamená „Přicházím beze zbraně, jsem přítel.“ Vzpomínáte ještě, jak plná náměstí volala: „Máme holé ruce!“ ? Zkušení podvodníci toho zneužijí a ukážou Vám při lži holé dlaně, aby probudili Vaši důvěru.  

Na rozloučenou přidám ještě několik chytrých řečí o lži. „Se lží projdeš celý svět. Jenže už se nemáš kam vrátit.“  (polské přísloví). „Zlí lidé nám hledí do očí, jen když nám lžou.“ (Jules Romains)  „Slova jsou tu proto, aby zakrývala naše myšlenky.“ (Heinrich Heine). „Střez se lidí, kterým se při smíchu netřese břicho!“ (čínské přísloví) .

„Na to, aby jedné lži uvěřili, spotřebuješ nejmíň sedm lží.“ Alespoň to tvrdí jedno islandské přísloví. Umíte rozpoznat, kdy Vás druhá strana „vodí za nos“?