Jedinou zásadní odlišností českého pracovního trhu v rámci Evropské unie je stagnující podíl zkrácených pracovních úvazků, který patří v Evropě k nejnižším. Vyplývá to z analýzy českého trhu práce, kterou zpracovali členové vědeckého grémia České bankovní asociace (ČBA). V jiných ohledech je podle studie český pracovní trh v rámci EU průměrný.

Využívání zkrácených pracovních úvazků je v České republice na nízké a neuspokojivé úrovni, uvedl analytik UniCredit Bank a spoluautor analýzy Pavel Sobíšek. Chybí podle něj aktivní podpora ze strany státu, jehož politika je v této oblasti neujasněná. Opatření vedoucí k rozšíření kratších úvazků by zajistila pro mnoho lidí udržení kvalifikace se všemi jednoznačně pozitivními důsledky pro pracovní trh, ekonomický růst i pro veřejné finance.

Podíl lidí pracujících na částečný úvazek je v ČR podle Českého statistického úřadu čtvrtý nejnižší ze všech zemí Evropské unie. V prvním čtvrtletí byl 6,2 procenta, zatímco v EU to bylo průměrně 19,3 procenta. Menší podíl než ČR mělo už pouze Bulharsko se 2,4 procenta, Slovensko se 3,5 procenta a Maďarsko s 5,6 procenta.

Náklady na propouštění zaměstnanců  jsou podle studie ČBA v porovnání se zeměmi EU v Česku neúměrně vysoké. Odrazují tak zaměstnavatele v čase ekonomického růstu od přijímání nových pracovníků, což je podstatné zejména nyní, kdy ekonomika pozvolna míří z recese. Problémy spojené s vysokými náklady na ukončení zaměstnaneckého poměru nedokážou plně kompenzovat ani flexibilnější úvazky na dobu určitou, případně další méně standardní formy zaměstnávání, píše se v analýze.

Poměr přímého nákladu na práci a čistého příjmu je v tuzemsku z hlediska daňových a dalších odvodů u zaměstnanců značně nevýhodný. Přispívá k tomu prý i nepřehledný koncept takzvané superhrubé mzdy, složené z hrubého příjmu a pojistného placeného zaměstnancem i zaměstnavatelem. Vysoký podíl odvodů u zaměstnanců a bariéry při propouštění vedou k nárůstu jiných forem práce na úkor zaměstnaneckých kontraktů, upozornila analýza.

V současném systému paušálních výdajů dosahují osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) v některých případech v porovnání se zaměstnanci značného daňového a odvodového zvýhodnění. Je potřeba najít nový daňový a odvodový režim, který obě skupiny sblíží při zachování určitého zvýhodnění OSVČ. Na úpravách, které by odvody zaměstnanců a živnostníků sblížily, už pracuje ministerstvo financí.