Užívání služebního motorového vozidla pro soukromé účely není zákoníkem práce ani občanským zákoníkem výslovně upraveno jako typová smlouva. Na možnost užívání služebního vozidla pro soukromé účely reaguje pouze § 6 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ustanovení však upravuje výhradně daňové dopady použití služebního vozidla zaměstnancem i pro soukromé účely. Ani ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních nezakládá právo zaměstnance na svěření vozidla, ať pro služební nebo soukromé použití, ale upravuje pouze důsledky „poskytnutí“ vozidla pro soukromé účely.

Zaměstnavatel nemá ani na základě zákoníku práce povinnost zaměstnanci svěřit vozidlo pro plnění pracovních povinností a v důsledku toho nemá ani právní povinnost toto vozidlo zaměstnanci svěřovat pro soukromé účely. Pouze za podmínky, že zaměstnanci vozidlo ke služebním účelům svěří, může mu jej poskytnout i pro soukromé účely. Nejedná se tak ani v případech, že jsou listiny, kterými je vozidlo zaměstnanci svěřováno, nazvány dohodou, o dohodu ve smyslu občanského zákoníku, protože obsahově se jedná spíše o potvrzení skutečnosti, že zaměstnanec má právo svěřené vozidlo po dobu, kdy jej má svěřeno ke služebním účelům, používat i pro soukromé účely.

Zaměstnavatel nemůže svým zaměstnancům obecně vozidla zapůjčovat, nejedná se proto v tomto případě o výpůjčku podle občanského zákoníku. K tomu by mohlo dojít výhradně, pokud by zaměstnavatel byl osobou, která má zapůjčení vozidel v předmětu své činnosti. V tomto případě by se však jednalo o zcela standardní smlouvu o výpůjčce sjednanou mezi občanem a podnikatelem za zde uvedených podmínek a bez daňového dopadu podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů.

Zaměstnavatel má právo vozidlo svěřené zaměstnanci pro služební účely odebrat, protože ze zákona na něj zaměstnanec právo nemá. Jestliže odejme vozidlo pro služební účely, odpadá tím i možnost zaměstnance použít jej pro soukromé účely. Výhradní použití služebního vozidla pro soukromé účely není možné. Znamená to však na druhou stranu, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytovat cestovné při případných pracovních cestách či přesunu mimo pravidelné pracoviště, k němuž bylo toto vozidlo určeno.

Není samozřejmě ani vyloučeno upravit pravidla o používání služebního vozidla pro soukromé účely vnitřním předpisem či smluvně s bližším určením povinností zaměstnavatele a zaměstnance a pro zcela přesné vyjasnění upravit i způsob ukončení používání tohoto vozidla pro služební i soukromé účely. Svěření služebního vozidla i pro soukromé účely je totiž nutné brát jako určitou výhodu pro zaměstnance, nikoliv jako jeho právo. Jakmile přestane vozidlo pro služební účely používat, protože tak zaměstnavatel rozhodne (pro ukončení pracovního poměru, pro dočasnou pracovní neschopnost, pro zničení tohoto vozidla anebo i odebrání ze strany leasingové společnosti pro neplacení splátek zaměstnavatelem nebo pro jinou organizaci práce), je zřejmé, že zaměstnanec oprávnění vozidlo používat nemá ani pro účely soukromé.

Na každou otázku se najde odpověď - v měsíčníku Mzdová a personální praxe v otázkách a odpovědích.