Úplné znění
§ 114
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas
1. Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen „dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
2. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.
3. U vedoucích zaměstnanců může být mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně v rámci limitu práce přesčas v kalendářním roce stanoveného v § 93 odst. 2 sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto. V takovém případě dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší.
Ustanovení související
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
Komentář
Příplatek k dosažené mzdě za práci přesčas
První možností mzdového vypořádání práce přesčas, kterou uvádí § 114 odst. 1 zákoníku práce, je poskytnutí příplatku nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku ke mzdě dosažené při výkonu této přesčasové práce. Dosaženou mzdou se rozumí veškerá mzda, na kterou mu vzniklo za dobu práce přesčas právo. Dosaženou mzdou jsou tedy všechny mzdové složky, které by zaměstnanci byly poskytnuty, kdyby konal práci v řádné pracovní době (základní mzda, příplatky, prémie atd.). Nelze tedy opominout žádnou mzdovou složku, která přísluší za práci, kterou zaměstnanec přesčas koná.
Zákonem se stanoví pouze minimální výše příplatku za práci přesčas; nestanoví se však jeho konkrétní výše (nad toto minimum) ani jeho forma. Podle konkrétních podmínek lze proto poskytnout zaměstnanci příplatek vyšší, například když jsou okolnosti práce přesčas pro daný provoz naléhavé nebo kdy by jiné řešení zajištění těchto prací bylo nákladné, kdy je výkon práce přesčas spojen s obtížným pracovním prostředím (ve dnech pracovního klidu) apod. Vyšší úroveň příplatku může být výsledkem vyjednávání nebo přístupu zaměstnavatele k práci přesčas. Vyšší úroveň příplatku za práci přesčas může být sjednána, stanovena nebo určena všemi uvedenými formami úpravy mezd (smlouvami, vnitřním předpisem, mzdovým výměrem). Forma příplatku také není upravena. Je ho tedy možno poskytovat k dosažené mzdě za práci za každou hodinu, nebo ve stálé nebo proměnlivé výši za měsíc nebo jiné období. Neprominutelnou podmínkou, od níž se nelze podle § 2 odst. 3 zákoníku práce odchýlit, je její minimální výše – 25 % průměrného výdělku. Poskytne-li proto zaměstnavatel zaměstnanci příplatek ve stálé měsíční výši nebo za jiné období delší než jedna hodina, musí být za všech okolnosti a v každém měsíci vyšší než uvedené zákonné minimum, kterým je 25 % průměrného výdělku příslušejícího za dobu práce přesčas.
Při výpočtu minimální výše příplatku se použije průměrný výdělek zjištěný podle hlavy XVIII části třinácté (§ 351 až 362) zákoníku práce.
Příplatek za práci přesčas přísluší za uvedených podmínek podle § 319 odst. 1 zákoníku práce také zaměstnanci zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie, který je v rámci nadnárodního poskytování služeb vyslán k výkonu práce na území České republiky. Příplatek za práci přesčas se mu však podle úpravy České republiky neposkytne v případě, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější.
Náhradní volno za práci přesčas
Druhou možností mzdového vypořádání se s prací přesčas je poskytnutí náhradního volna za práci přesčas. Zaměstnavatel se může dohodnout se zaměstnancem na tom, že mu bude za práci přesčas poskytnuto náhradní volno místo příplatku.
Forma dohody o poskytnutí náhradního volna místo příplatku není předpisem stanovena, takže se řídí obecnými zásadami pro uzavírání smlouvy (§ 43 a další občanského zákoníku).
Náhradní volno se poskytuje v rozsahu práce konané přesčas.
Zaměstnavatel má možnost poskytnout zaměstnanci náhradní volno do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas. Může se však se zaměstnancem dohodnout, že to bude doba kratší nebo i delší než tyto tři měsíce. Nebude-li však v této zákonem stanovené nebo jinak dohodnuté době náhradní volno poskytnuto, musí zaměstnavatel zaměstnanci ve výplatě za poslední kalendářní měsíc této doby příplatek vyplatit.
Dosaženou mzdu za práci přesčas je však nutno vyplatit v tomto případě (poskytnutí náhradního volna v jiném kalendářním měsíci) ve výplatě za měsíc, ve kterém byla tato práce přesčas vykonána. Práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno, se podle § 93 odst. 5 zákoníku práce nezahrnuje do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období.
Přihlédnutí k práci přesčas u vedoucích zaměstnanců
S vedoucími zaměstnanci (§ 11 odst. 4 – vedoucími zaměstnanci jsou zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny) lze sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Je nutno si uvědomit, že se sjednává celková mzda za případnou práci přesčas, tedy dosažená mzda i příplatek.
Současně se sjednáním podmínek pro poskytování mzdy a její výše za práci přesčas však musí být sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto v rámci limitu práce přesčas stanoveného v § 93 odst. 2 zákoníku práce. Při práci nad takto sjednaný rozsah je nutno vedoucímu zaměstnanci poskytnout příplatek nebo náhradní volno podle předchozího textu.
Je-li sjednána mzda již s přihlédnutím k případné práci přesčas, dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší. Pro sjednání výše mzdy za práci přesčas nejsou pro tyto případy zákonem stanoveny žádné další konkrétní podmínky. V konkrétním měsíci tedy může být mzda vedoucího zaměstnance se mzdou zohledňující práci přesčas vyšší nebo nižší než u jiného zaměstnance, s nímž mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas sjednána nebyla. Prokáže-li se však, že by tato forma zohlednění práce přesčas byla dlouhodobě pro zaměstnance nebo zaměstnavatele nevýhodná, nebo že se předpoklady, podle kterých byla sjednána mzda za případnou práci přesčas, nenaplňují, jedna nebo druhá strana nebude pro příště návrh tohoto řešení akceptovat.
Práce přesčas při zvláštní povaze práce
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas nepřísluší podle § 317 zákoníku práce zaměstnanci, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Na tohoto zaměstnance se nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy a nepřísluší mu ani náhrada mzdy při důležitých osobních překážkách v práci, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak (§ 199 odst. 2), nebo jde-li o náhradu mzdy podle § 192. Pro účely poskytování náhrady mzdy podle § 192 platí pro tohoto zaměstnance stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.
Tato zvláštní úprava se již neaplikuje pouze na tzv. „domácké zaměstnání“, ale na všechny nové formy organizace práce, jejichž společným znakem je práce mimo pracoviště zaměstnavatele.
Rozdíly ve srovnání s původní úpravou
Výše příplatku ani způsob jeho poskytování nebo poskytování náhradního volna se nemění. V souladu s § 2 odst. 1 ZP se totiž může každý při sjednávání příplatku za práci přesčas odchýlit. Ale s ohledem na § 114 ZP nemůže být při sjednání mzdy dohodnuta nižší částka, než která by odpovídala 25 % průměrného výdělku při práci přesčas. Lze tudíž sjednat příplatek pouze rovný této částce nebo vyšší.
Upozornění na možné chyby
Zaměstnavatelé mnohde neevidují rozsah konané práce přesčas a ani ji neplatí.
V některých případech stanoví zaměstnavatelé mzdu i řadovým zaměstnancům včetně přesčasové práce a přesčasové hodiny již neevidují.
Zaměstnancům, kteří pracují na zkrácený pracovní úvazek, nemůže zaměstnavatel nařizovat konání práce přesčas. Pokud by však zaměstnanec s přesčasovou prací souhlasil, jednalo by se o práci přesčas pouze tehdy, pokud by zaměstnanec odpracoval hodiny nad rámec v podniku stanovené týdenní pracovní doby.
Příklady
Zaměstnankyně má sjednanou kratší pracovní dobu z důvodu částečné invalidity na 20 hodin týdně. U zaměstnavatele je stanovena pracovní doba na 40 hodin týdně. Z důvodu onemocnění některých zaměstnanců požádal zaměstnavatel pracovnici, aby v rámci záskoku odpracovala v jednom týdnu 50 hodin. Zaměstnankyně souhlasila.
Za odpracovanou dobu do 40 hodin obdrží tedy mzdu bez přesčasového příplatku. Za 10 hodin odpracovaných nad rámec stanovené pracovní doby v podniku obdrží k dosažené mzdě příplatek za práci přesčas, nebo náhradní volno.
Zaměstnanec odpracoval v měsíci 180 hodin, jeho měsíční mzda činí 18 000 Kč, v daném měsíci činila stanovená pracovní doba 168 hod.
Nejprve 18 000 : 168 = 107,14 x 12 = 1 285,68 Kč. Zaměstnanec obdrží 18 000 + 1 285,68 = 19 285,68 Kč. A za práci přesčas obdrží ještě příplatek ve výši 25 % z hodinové mzdy 107,14 = 26,79 x 12 = 321,48 Kč. Celkem tedy obdrží 19 285,68 + 321,48 = 19 607,16 Kč, zaokrouhleno na 19 607 Kč.
Judikatura
R 42/1991
Náhradní volno za práci přesčas nepatří zaměstnanci, kterému se mzda určila tak, že se v ní brala do úvahy práce přesčas.
Nový zákoník práce v praxi – příručka, která obsahuje podrobné komentáře všech paragrafů zákoníku práce včetně ukázkových příkladů, upozornění na chyby a změny a judikatury.
Vytisknout
Poslat E-mailem
