Jde nám o kreativitu intelektuální nebo skutečně hledáme někoho, kdo kreativní myšlenku promění v tvůrčí proces, tak jak je tomu u umělců? I když zůstaneme na poli intelektuální kreativity, protože malíře se nám v kompetenčním pohovoru poštěstí vybírat asi jen velmi zřídka, musíme si ujasnit, jaký typ kreativity očekáváme, zda očekáváme spíš kreativitu spojenou s divergentním nebo konvergentním myšlením. Konvergentní myšlení je zaměřené na kvalitu řešení, což v případě kreativní sféry obvykle reprezentuje jeho originalita. Originalita je pojem značně subjektivní a její hodnocení se může lišit v závislosti na hodnotiteli. Abychom situaci objektivizovali, můžeme vycházet z jednoduché poučky, že čím je řešení originálnější, tím nižší bude jeho zastoupení v populaci. Jedná se tedy o nápady, řešení, odpovědi, které by téměř nikdo jiný nevymyslel.

Oproti tomu divergentní myšlení je zaměřené na kvantitu nápadů (čím více, tím lépe) a jejich různorodost. Toto zaměření známe např. z postupu při kreativní technice brainstormingu. Při pohovoru bychom mohli tento typ kreativity zjišťovat např. jednoduchým praktickým úkolem typu:

Otázka
Vymyslete co nejvíce různých způsobů, k čemu by se dal používat tento předmět.

Pokud nabídnete jako podnětový materiál třeba hřeben, méně kreativní kandidát vymyslí, že by se na něj dalo hrát jako na hudební nástroj, kdežto nápaditější odpověď by mohla být např. používat jako dekoratérskou pomůcku na pečení dortů. Při odpovědích tedy můžeme posuzovat jejich kvantitu a dále si všímat, zda se kandidátovi při vymýšlení podařilo opustit tradiční vzorce myšlení a omezení typu „k čemu se hřeben reálně využívá“, a zasadil ho do zcela nového rámce.

Dalším kritériem, které můžeme hodnotit je, zda jsou produkované odpovědi z různých myšlenkových kategorií. Stejně jako u zmiňovaného brainstormingu i u těchto typů úkolů platí pravidlo, že je nutné ponechat kandidátovi pro produkci odpovědí dostatečný čas. Proces tvoření odpovědí má totiž obvykle dvě fáze – první, ve které většina lidí produkuje předvídatelné odpovědi s nižším kreativním potenciálem a fázi druhou, kde už skutečně zapojujeme fantazii a všechny své pravohemisferální funkce, a ve které tudíž výrazně stoupne i míra originality odpovědí.

Dalším malým úkolem, který je možné zakomponovat i do kompetenčního pohovoru a který Vám pomůže vytvořit si představu o míře kandidátovy kreativity, může být:

Otázka
Představte si sebe jako obraz, představte si naši firmu jako auto, ztvárněte z listu papíru sochu Vaší kreativity

Mezi komplexnější úkoly, u kterých se ale musíme připravit na větší časovou dotaci a které už míří za rámec běžného kompetenčního pohovoru, patří vytváření nového výrobku, reklamního sloganu apod.

Schopnost spojovat prvky z různých myšlenkových kategorií se ukazuje jako podstatné pro schopnost vytvářet netradiční řešení. Kreativita tedy zdaleka nemusí být jen o tom, vytvářet něco zcela nového. Naopak řada velkých vynálezů v historii lidstva vznikla neobvyklým zkřížením a namixováním již existujících poznatků z oblastí, které spolu zdánlivě nesouvisí.

Pokud budeme chtít při kompetenčním pohovoru využít klasických otázek, opět by se jejich těžiště mělo opírat o kandidátovy zkušenosti z minulosti:

Otázka
Uveďte příklad situace, kterou jste řešil inovativním způsobem?

Kdy se vám při řešení problému podařilo dospět k netradičnímu a originálnímu řešení? Jakým způsobem se Vám to podařilo?

Mohl byste tento postup aplikovat i v jiné pracovní oblasti? Jak se váš nápad v praxi osvědčil?

Poskytněte příklady situací, které by dokazovaly Vaši schopnost kreativního myšlení?

Který úkol jste řešil výrazně nad rámec zadání?

Popište situaci, kdy jste kolegy překvapil nějakým neobvyklým nápadem.

Kreativní lidé si obvykle tvůrčí proces užívají a jejich vyprávění na toto téma je charakteristické velkou mírou zaujetí a energie. U kreativity je tomu prostě trochu jinak než např. u schopnosti analytického myšlení. Tam si jistě dokážeme představit, že kandidát mluví o této schopnosti bez emocí a výraznějšího neverbálního doprovodu. Aby ale kreativita opravdu fungovala, musí kreativní proces jeho tvůrce bavit. Kreativní lidé často mívají zážitek flow („plynutí“ – které je např. charakteristické plným zaujetím pro věc a změnou vnímání času), jejich činnost obsahuje hravé prvky a potěšení z intelektuální stimulace. Při testech kreativity bychom mohli výsledky testu odhadovat už jen podle toho, jak se při vyplňování kandidáti tváří, jak si proces užívají, jak se baví. Kreativní kandidáti často jdou mimo běžný rámec uvažování i v tom, že aktivně hledají mezeru v instrukcích a v duchu hesla „co není zakázáno, je povoleno“ Vám rozeberou celý testovací sešit na součástky.

Pokud je kreativita skutečně kandidátova parketa, bude se v jeho minulosti opakovaně objevovat. Například v jeho chuti věci měnit a posouvat kupředu, v neochotě dělat věci stejným způsobem jen proto, „že se to tady tak dělá“ a v různých zlepšovácích.