Byl jednou jeden vskutku skvělý malíř. Maloval tak věrně, že dovedl klamat  lidské zraky - nešlo poznat, kde končí obraz a kde začíná skutečnost. Sám císař ho pozval, aby zkrášlil jeho palác. Jenže malíř byl pyšný zlomyslný chlapík a rozhodl se udělat z císaře hlupáka.

Třikrát se císař zmýlil a  vždycky to viděl celý dvůr. Nejdřív se pokusil projít dveřmi, které byly na zdi pouze  namalované. Malíř  se povýšeně usmál. POtom císař chtěl odehnat mouchu, jejíž obraz zdobil desku  stolu, a malíř se potichoučku zasmál do hrsti. Konečně císař vykřikl  strachy, když stoupl na spícího hada, nakresleného na palácové dlažbě, a to  už se malíř smál nahlas.

Císař všechny provokace vydržel. Spolkl výsměch, poděkoval umělci za skvělou  práci a pozval ho na příští den. Nazítří přišel malíř do paláce znovu. Když kráčel po palácové dlažbě, klidně  stoupl na spícího hada. Had se vymrštil a uštkl ho.

"Jsi větší hlupák než já," řekl umírajícímu malířovi císař. "Nenapadlo tě,  že se mohu pomstít. Pýcha tě zbavila pudu sebezáchovy."

Jsou mezi námi lidé, kteří rádi provokují druhé. Je to svého druhu  adrenalinový sport. Provokací si člověk testuje hranice, kam až může zajít.

Je jako dítě, které opatrně tahá za ubrus. Možná to nádobí na stole   Spadne, možná ne. A příjemné mrazení v zátylku, které nás varuje, že jsme  to tentokrát možná už přehnali, tomu dodává správně kořeněnou chuť.  Je to  ještě riskantnější než bungee jumping, protože uražený člověk nezapomíná.

Urážky, shazovačky, posměch, harašení... prostě všechno, čím se vlomíme do  sebecitu druhých, se nám jednou zcela jistě vrátí. Mnohdy se zdá, že dotčený  urážku přešel, že prominul, že se jenom zasmál... ale pokud se ho doopravdy  dotkla, leží v něm navždy jako spící had. Možná, že bude-li mít příležitost, uštkne. Urážet druhé je velmi nebezpečné. asi je přece jenom lepší skákat na laně!

Při tvorbě pracovněprávních písemností Vám může trpělivost velmi rychle dojít. Zkuste proto náš CD-ROM s předpřipravenými vzory